Po roce jsme se na pozemku opět sešli s Vláďou Pavlem, abychom provedli další terénní úpravy. Mluvím sice v množném čísle, bagroval samozřejmě on. Na přání pana bagristy se na stavbě scházím já, stavbyvedoucí, traktorbagr a dvě Tatry už v šest hodin ráno. Nezdálo se mi to jako nejlepší nápad – přeci jenom je sobota – ale vzhledem k tomu, že hezké počasí se má dle předpovědi už k večeru zhoršit, že jsou zemní práce potřeba udělat a že se Vláďovi nechce dělat v parnu, nic jiného nezbývá. Uklízíme kolem domu všechen nepořádek, který by mohl při bagrování vadit a pak už se startují motory.
Reakce souseda na sebe nenechá dlouho čekat. Z okna na nás huláká všechna jména, jež mu přijdou na mysl, a tyká nám. Pak nelení, skočí se obléct a vyběhne před dům. Už nám sice vyká, na druhou stranu přitvrzuje v pojmenováních a nevyhýbá se ani anatomickým pojmům. Nejsou nic platné opakované omluvy a žádosti o zklidnění situace. Vláďa bere vinu na sebe a snaží se uklidnit situaci. Aspoň něco. Sousedovi nakonec nezbývá, než se vrátit domů, bohužel musíme pokračovat. Po skončení dnešních prací se mu jdeme omluvit ještě jednou s flaškou Ferneta v ruce. Věřím, že po této následné debatě po vychladnutí hlav jsme se nakonec domluvili a budeme moci vedle sebe bydlet.
Ale abych nepředbíhal. Spádování u východní části domu (nebo chcete-li u hlavního vchodu) bylo hotové zhruba za hodinu. Odvezlo se odsud 7 Tater zeminy a výsledkem je postupné stoupání od silnice až ke vchodu, u nějž vznikla menší rovinka o šíři zhruba 1,5 metru. Pak se lžíce na konci hydraulického ramene zakousla do hromady u západní části domu. Bagr postupně stoupal o další a další metry, až zmizela úplně. Na její odvezení bylo zapotřebí celkem 6 Tater. Výsledkem je postupné stoupání zhruba do úrovně prosklené fixní části v jídelním koutu.
Pak už traktorbagr vjel na terasu a začal jí vtiskávat podobu, kterou měla před rokem. Tedy před dokopáváním základových pasů (majících za následek hromady hlíny kolem domu) a před všemi dešti a zimou (která se na podobě terasy také podepsala). Naštěstí hlíny nebylo zase tolik – přesně 2 Tatry – takže za zhruba půlhodinu jsme měli terasu opět takovou, jakou jí známe s fotek.
Jako poslední bylo zapotřebí odpovědět na otázku, kterou jsem si dlouho kladl: co budeme dělat s tou ohromnou hromadou ornice za domem? Dopadlo to tak, že se 4 Tatry odvezly pryč úplně, část se odvezla před dům a vysypala se na vyspádovanou část u hlavního vchodu a část se nechala tam, kde je. Podle odhadu se jedná o 3 až 4 Tatry, které se snad zužitkují během finálních terénních úprav kolem domu. Pak už následovalo jenom zarovnávání, začišťování a hutnění všech vybagrovaných části pomocí radlice v přední části traktorbagru.
Úplně poslední menší akcí na zakázku stavební firmy bylo dohledat betonovou kanalizační skruž před dvojgaráží. Přestože jsme měli vytyčenou její přesnou polohu, dohledat se jí ani v hloubce jednoho metru nepodařilo. Nejspíš ta poloha nebyla zas tak přesná.
Sečteno a potrženo: dnešní bagrování zabralo celkem 7 hodin čistého času (a to i přes poledne, kdy bylo namouduši ukrutné vedro) a odvezeno bylo celkem 19 Tater zeminy. Přičtu-li k nim těch 55 před rokem, zbavili jsme se už 74 Tater. Což při průměrném nákladu 12 tun reprezentuje neuvěřitelných 888 tun, jež musely být odvezeny! Mise však byla splněna, zhruba hodinu po ukončení prací se dostavil menší déšť a k večeru přišla bouřka.
 |
| Po ránu se začalo na východní části... |
 |
| ... spádováním od vchodu do domu k silnici |
 |
| Pokračovalo se na západě hromadou z bagrování dvojgaráže |
 |
| Poté svou původní podobu dostala též terasa |
Žádné komentáře:
Okomentovat